Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při prvním dnu Brutal Assaultu.
Za stylovou oslavu 15. let od vydání debutové desky. Za v nejlepším slova smyslu nakažlivou energii od chlápků ve středních letech. Za bohatý arzenál syrových a přesto hitových skladeb. Za to, že se tyto kapely hrající přímočarou a chytlavou tvrdou muziku stále těší vděčnému publiku.
Za přestože očekáváné, ale opět nesmírně nabušené vystoupení. Za další energickou smršť. Za dokonale sladěné skladby mezi živelností a technickou precizností. Za stále svěží pohled na death metal, který ani po letech nepřestává bavit.
Za sugestivní atmosféru pozdního letního večera. Za schopnost Stefanie Mannaerts ukočírovat náročné vokální a bicí party. Za dokonalé souznění s natěšeným publikem. Za velmi vítané osvěžené scény rostoucím počtem kapel s výraznými ženskými osobnostmi.
Za dokonalý old school thrash metal, v jehož světle blednou všechny současné retro pokusy o vyvolání jeho největší slávy. Za devětapadesátiletého bubeníka Toma Huntinga, který je po těžké nemoci stále ve špičkové formě, a stále předvádí představení hodné pověsti EXODUS. Za Garyho Holta, v dobrém si utahujícího ze své účasti ve SLAYER, a spolehlivě dirigujícího tenhle ďábelský orchestr. A za pulsující moshpit, jehož se málem zúčastnili i někteří redakční skoropadesátníci.
Za úžasné koncertní provedení vlastně nikde řádně studiové nezaznamenané produkce legendárních HELLHAMMER. Za tak agrární agro, že už to vlastně ani agro nebylo, a bylo to naprosto boží. A za totálně charismatického jedenašedesátiletého Toma Warriora, který když ve své pletené čepičce s typickým warpaintem zařve do mikrofonu, zamrazí v zádech všechny, ne jen fanoušky CELTIC FROST.
Za další energií nabité "staříky", kteří mají chutě na rozdávání. Za historizující metalovou muziku, která skvěle funguje i dnes. Za dokonale profesionální a zároveň spontánní výkon všech zúčastněných s rtuťovitým Johnem Bushem v čele. Za sice trochu prořídlé, ale o to natěšenější publikum, které nedokázal odradit ani výdatný déšť.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
