Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při prvním dnu Brutal Assaultu.
Za stylovou oslavu 15. let od vydání debutové desky. Za v nejlepším slova smyslu nakažlivou energii od chlápků ve středních letech. Za bohatý arzenál syrových a přesto hitových skladeb. Za to, že se tyto kapely hrající přímočarou a chytlavou tvrdou muziku stále těší vděčnému publiku.
Za přestože očekáváné, ale opět nesmírně nabušené vystoupení. Za další energickou smršť. Za dokonale sladěné skladby mezi živelností a technickou precizností. Za stále svěží pohled na death metal, který ani po letech nepřestává bavit.
Za sugestivní atmosféru pozdního letního večera. Za schopnost Stefanie Mannaerts ukočírovat náročné vokální a bicí party. Za dokonalé souznění s natěšeným publikem. Za velmi vítané osvěžené scény rostoucím počtem kapel s výraznými ženskými osobnostmi.
Za dokonalý old school thrash metal, v jehož světle blednou všechny současné retro pokusy o vyvolání jeho největší slávy. Za devětapadesátiletého bubeníka Toma Huntinga, který je po těžké nemoci stále ve špičkové formě, a stále předvádí představení hodné pověsti EXODUS. Za Garyho Holta, v dobrém si utahujícího ze své účasti ve SLAYER, a spolehlivě dirigujícího tenhle ďábelský orchestr. A za pulsující moshpit, jehož se málem zúčastnili i někteří redakční skoropadesátníci.
Za úžasné koncertní provedení vlastně nikde řádně studiové nezaznamenané produkce legendárních HELLHAMMER. Za tak agrární agro, že už to vlastně ani agro nebylo, a bylo to naprosto boží. A za totálně charismatického jedenašedesátiletého Toma Warriora, který když ve své pletené čepičce s typickým warpaintem zařve do mikrofonu, zamrazí v zádech všechny, ne jen fanoušky CELTIC FROST.
Za další energií nabité "staříky", kteří mají chutě na rozdávání. Za historizující metalovou muziku, která skvěle funguje i dnes. Za dokonale profesionální a zároveň spontánní výkon všech zúčastněných s rtuťovitým Johnem Bushem v čele. Za sice trochu prořídlé, ale o to natěšenější publikum, které nedokázal odradit ani výdatný déšť.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
